Naše žabí děťátko
V říjnu 2013 se naše sdružení stalo adoptivním rodičem jedné malé žabičky v ZOO Jihlava. Stalo se tak po výletě, právě do Jihlavské zoologické zahrady.Vybírali jsme z 15ti zvířecích kandidátů, a po hlasování se vítězem stala Pralesnička barvířská ( Dendrobates tinctorius). Podpořili jsme tak tuto žabku a přispěli na její provoz na celý rok.
Kdo by neznal z časopisů jako jsou National geographic, či z jiných cestovných a přírodopisných časopisů nebo přírodopisných dokumentárních filmů tuto pestře zbarvenou žabku. Ano správně je to ta maličká krásně zbarvená, ale také jedovatá žabka, které říkáme pralesnička barvířská nebo šípová žába a hlavně dendrobatka. Dorůstá do velikosti 3 – 6 cm, na špičkách prstů předních nohou má malé přísavky.
Domovem žabek Dendrobatoidea je střední a jížni Amerika (Kostarika,Nikaragua,sever Brazílie, Bolívie). Některé druhy těchto exotických žabiček používali a možná ještě používají indiáni k získání jedu na hroty svých jedových šipek a šípů na lov drobných savců jakou jsou malé druhy primátů ,vačnatců ale také ptáků. Neurotoxický jed,pralesniček je tak silný, že by stačil usmrtit i 8 lidí nebo 20 000 myší!
Jsou to silně teritoriální živočichové s denní aktivitou, samečkové svá nevelká území střeží roztomilým pískáním, bzučením, cvrčením či jakýmsi bubláním, čímž se také snaží přilákat samičky.
Tělo dendrobatek vytváří sekret, kterým se brání proti predátorům a infekcím a při požití nebo dostání se do krevního oběhu, třeba jen malou rankou na těle, působí otravu, ale tím že jsou už celá pokolení odchována v zajetí, jejich jedovatost ztrácí na síle. V domovině jim jako potrava slouží hlavně jedovatí mravenci a termiti,.V chovu je důležité žabkám obalovat potravu ve vitamínech určených přímo žabkám a to při každém krmení. Pulci pralesniček musí denně dostávat krmení pro malé akvarijní rybičky.
Určit pohlaví u pralesniček je dost obtížné. Samičky jsou o něco málo větší a robustnější než samci. Samečci jsou teritoriální ,v dospělosti vydávají zvuky a můžete u nich vidět vytahaný hrdelní vak častým zpěvem hlavně v době páření. Samečci mívají také větší přísavky na prstech.Ve volné přírodě probíhá páření v období dešťů, kdy vlhkost ještě stoupá až k 100% tehdy se samečci snaží vyhledat vhodné místo pro kladení vajíček a pro pulce .Pokouší se samičku nalákat svým zpěvem (kuňkáním) a někdy dochází dokonce k rituálním soubojům mezi samci o samičku a také o teritorium které pak brání proti ostatním vetřelcům. Bývá to obvykle střed listů bromélie kam svede samičku.Ta do danného místa snese někdy 2 až 25 vajíček o které se stará sameček . Hlídá je před predátory a zvlhčuje . Již po 8-21 dnech se začínají líhnout malí bezbranní pulci které si samec naloží na záda a roznese je po okolí do ostatních bromélií nebo tam kde se uchytila voda. U pulců je znám kanibalismus. Na rozdíl od mloků a čolků žabím pulcům začínají jako první narůstat zadní nohy.Metamorfóza, neboli přeměna pulce v žábu je jeden z velkých zázraků přírody. Příroda během vývoje dokázala kompletní proměnu stěsnat do tak neuvěřitelně krátkého časového úseku je samo o sobě neuvěřitelné . Až přestane pulec dýchat žábry a ocásek se ztratí úplně trvá ještě půl roku u některých druhů až dokonce až 2 roky než žabka doroste v dospělého jedince schopného rozmnožování.
Jak naše žabička vypadá se můžete mrknout na https://knykbezhranic.rajce.idnes.cz/Sipova_zaba/